NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výstavou Prinzhornova sbírka se Galerie hlavního města Prahy vrací k tématu art brut, které poprvé představila v roce 2006 expozicí Art brut, sbírka abcd. Sbírka německého historika umění a psychiatra Hanse Prinzhorna, pořízená ve 20. letech 20. století na psychiatrické klinice v Heidelbergu, představuje ucelený a poprvé také věcně, resp. vědecky pojatý pohled na výtvarnou tvorbu osob s psychickými poruchami, která později ovlivnila řadu moderních umělců (mimo jiné Paula Kleea, Maxe Ernsta, Oskara Kokoschku či Jeana Debuffeta, který na její bázi definoval art brut jako koncept). Ti v těchto dílech nacházeli úplnou tvůrčí svobodu, která není zatížena akademickými a školenými postupy. Expozice 120 nevýznamnějších děl sbírky je doprovázena autorskými medailony, které doplňují pozadí jejich vzniku a dotváří alespoň letmý pohled do duší pronásledovaných vnitřními démony či mystickými stavy. Výstavě rovněž nechybí dobový kontext zachycující zneužití děl některých pacientů nacistickým režimem na výstavě „Entartete Kunst“ (Degenerované umění), jež měla zesměšnit tehdejší uměleckou modernu a avantgardu. Působivá, znepokojivá, strhující – i těmito slovy se dá označit nejen uvedená výstava, ale i obecně díla řazená do art brut jako taková.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.